Hledání identity i profesní cesty: Tereza Kratochvílová v podcastu INION talk

V Karlovarském kraji žije mnoho kreativních lidí, kteří podnikají po svém – na volné noze, s hlubokou osobní motivací a citlivostí k tématům, která často zůstávají stranou. Jednou z nich je i Tereza Kratochvílová. Tvůrkyně, autorka knih, matka a hlas dětí, které prošly adopcí. Sama byla adoptovaná, a právě to zásadně ovlivnilo její tvorbu i pohled na svět.
Na volné noze je od roku 2017 a dnes žije v Lokti, kde tvoří, vychovává dceru a pracuje pro organizaci Dobrá rodina. A i když se její podnikání nedá snadno zaškatulkovat, jedno je jisté: Tereza propojuje osobní příběh, profesní zkušenosti i komunitní dopad způsobem, který má sílu měnit věci k lepšímu.

Od blogu ke knize

Terezin příběh začal blogem. Psal se rok 2012 a módní blogování se teprve rozjíždělo. V Česku ho tehdy dělalo jen pár lidí a Tereza patřila mezi první, kteří se rozhodli sdílet svůj svět online. Zpočátku šlo hlavně o módu a každodenní postřehy, ale postupně se její obsah měnil a nabíral na hloubce. Sdílení pro ni nebylo jen trendem, ale vnitřní potřebou – jak sama říká, vždycky měla tendenci „něco říkat a o něčem mluvit“. Co začalo jako koníček, se časem stalo její prací.

V roce 2019 vyšla její první kniha Holka ze sekáče pod křídly nakladatelství Albatros. Impuls přišel poté, co Tereza veřejně sdílela, že je adoptovaná – a najednou se jí začali ozývat lidé s podobným osudem. Knihu napsala formou deníku a do každé kapitoly přispívá i její adoptivní mamka. Výsledkem je autentické svědectví o dospívání v adoptivní rodině – a o tom, jak odlišně mohou rodič a dítě vnímat stejné období.
„Všechno je strašný. Mám úzkosti, deprese… a co ve stejné době píše máma? ‚Jo, Terka se zdá být v pohodě. Všechno je fajn.‘“
Knížku si můžete pořídit v elektronické podobě tady!

Druhá kniha vznikla o pár let později, když se jí narodila dcera. Tereza si všimla, že na trhu chybí obsah pro malé děti vyrůstající v pěstounských nebo adoptivních rodinách – a tak se rozhodla vytvořit ho sama. Ilustrované leporelo My jsme svět vydala v samonákladu. Spojila se s ilustrátorkou, korektorem i sazečkou z Lokte a výsledek sama propagovala a rozesílala.
„Chtěla jsem, aby se i tyhle děti v knížkách našly. A aby se jejich příběh začal vyprávět už od miminka.“
A přestože e-shop časem zrušila, leporelo si dál žije vlastním životem – lidé si ho doporučují mezi sebou a objevuje se i v kufřících, které dostávají děti v adopci.

Otevřenost jako nástroj změny

Tereza svými posty na Instagramu pod profilem @terezcino pravidelně oslovuje tisíce lidí. Sdílí nejen život v malém městě, ale i zkušenosti s adopcí, rodičovstvím, prací na volné noze, zkrátka svůj život. A i proto má její obsah přesah – pomáhá bourat stereotypy o náhradní rodinné péči.
„Pořád se motá to téma vděčnosti – že by to dítě mělo bejt rádo, že vůbec může někde bejt. Ale lidi si vůbec neuvědomujou, co to obnáší – mít za sebou nějakou historii.“

Kreativní podnikání v Karlovarském kraji

Po odchodu z Prahy si Tereza začala postupně budovat svůj pracovní život v novém prostředí. Díky zkušenostem s obsahem, psaním a komunitou na Instagramu mohla pokračovat v tvorbě i mimo velké město. Ale práce na volné noze, jak sama říká, není zdaleka tak idylická, jak si ji lidé často představují:
„Zrovna ta práce na volný noze je nikdy nekončící. Lidi si myslí, že když je někdo na volný noze, tak má pohodu... a ono to tak úplně není.“

Přesto jí tenhle způsob práce dává smysl – kvůli svobodě, různorodosti i možnosti přizpůsobit si práci svému tempu. Časem se ale naučila i něco, co dřív neuměla: říct si o pomoc. Právě u tvorby leporela My jsme svět poprvé pustila k tvůrčímu procesu další lidi – ilustrátorku, korektora, sazečku.
„Rozhodla jsem se, že do toho ty peníze investuju. Že si nechám pomoct – a nebudu všechno dělat sama.“

Vedle vlastní tvorby dnes Tereza spolupracuje s organizací Dobrá rodina, která se věnuje podpoře pěstounských a adoptivních rodin. Spravuje pro ně sociální sítě a podílí se na tvorbě obsahu, který oslovuje jak odborníky, tak samotné rodiče.
„S Dobrou rodinou jsem byla propojená už dřív – chodila jsem na jejich semináře, znala jsem jejich práci. Pak jsem se jim prostě připomněla, jestli by se jim na něco nehodila.“

Tipy pro podnikatele od Terezy

Zkušeností má Tereza víc než dost. Některé pokusy jí vyšly, jiné ne. Co by tedy poradila dalším kreativcům, kteří chtějí začít tvořit nebo podnikat?

• Propojujte se:
  „Člověk se musí pořád nějak propojovat s lidma. A nesedět jenom doma a nečekat, že se všechno stane za něj.“
• Delegujte, když to nejde všechno stihnout:
  „Poprvý jsem si řekla, že tu práci můžu dát někomu jinýmu. A bylo to skvělý rozhodnutí.“
• Nečekejte na dokonalost:
  „Vždycky mám potřebu něco sdílet. A ono si to nakonec stejně najde svoje publikum.“

Z Lokte až k těm, kteří to potřebují slyšet

Terezin příběh ukazuje, že i když nemáte za sebou tým marketérů, investora nebo život ve startupové metropoli, můžete tvořit obsah, který má smysl. Důležité je mít co říct – a nebát se to říct nahlas. Ať už skrze knihu, ilustrace nebo sociální sítě.
Pokud vás zajímá, jak spojit osobní příběh s tvorbou, co obnáší práce na volné noze a jak mluvit o těžkých věcech citlivě a naplno – poslechněte si nový díl INION talku, už ho najdete na Spotify i YouTube!

‍

Podcast INION talk vzniká pod hlavičkou Inovačního centra INION, které podporuje podnikání, kreativitu a spolupráci v Karlovarském kraji. Propojujeme podnikatele, studenty i tvůrce a vytváříme prostor, kde se rodí nové nápady a silné příběhy.

Sledujte nás, ať vám neutečou další rozhovory ze světa startupů, podnikání a inovací!

‍

‍